Znaménka
Když znaménka schůzovala,
za břicha se popadala
(tedy jenom otazník
jediný měl slušný břich).
Tečka o slovo se hlásí.
Já jsem konec věty.
Uzavírám světy.
Tvořím nové začátky.
A s velkými písmeny.
Ukazuji na změny.
Přidali se uvozovky.
Uvozujem přímou řeč.
Dvě má motýl křídla.
Bez nás řeč by zřídla.
Dvojtečka se přidá náhle.
Ve dvou se to lépe táhne.
Čárka skrývá dojetí,
beze mě není souvětí.
Vykřičník dí, důležitý jsem!
Každou větu umocňuji důrazem!
Pomlčka jsem, kopíruji zem.
Vleže každou myšlenku
doplňuji jen.
Středník dělá předsedu.
Všichni jak jsme tady,
posuňme se do středu.
Potřeba jsme všady.
(©Grahanka 2010)