Změna
Každý očekává změnu, chce aby se změnil systém, chtěl by změnit sebe, chce aby se změnil jeho partner, jaho stávající práce také stojí za změnu....
Když jsem chodila do práce, ještě v době před mým uvědomováním si svého JÁ, (tedy před nástupem na mateřskou :)) tak jsem přišla ke stolu, udělala si čaj a říkám:“Jé, já bych spala, já jsem tak unavená..“ a když jsem tohle řekla již po několikáté v jednom MĚSÍCI, tak jsem se začala poslouchat a zjistila jsem, že vlastně vůbec nejsem unavená, a že se mi ani nechce spát a nechápala jsem, proč to pořád říkám.
Díky letošním mrazům jsem si to uvědomila znova. Byla jsem ve škole zaplatit Eli angličtinu, a říkám:“Jé, tam je zima, to je hrozný“ a Dana mi říká:“Zima??Vždyď je tam -5 stupňů, to už je teplo.“
Člověk je tak moc zvyklý něco opakovat a vůbec si neuvědomuje co vlastně opakuje. Za čtrnáct dní, co byly mrazy, jsem se navykla říkat :“Jé, to je zima“, že jsem si ani nevšimla, že ta hrozná zima už není, ale hlava mi to pořád „vnucovala“.
Je to horší než svalová paměť. O té víme. Uvědomujeme si, že se věci mění? Pořád čekáme na změnu, ale v ní se již nějakou dobu pohybujeme. Neopakujeme pořád dokolečka „musím to změnit“ a nestává se, že si té změny nevšímáme?
Včera jsem manželovi vyčetla, že mi vůbec nepomáhá, že jsem na všechno sama. Byla jsem tak neskutečně naštvaná, že když se mě Hanka ptala, jestli jsem ho někdy vlastně pochválila, tak jsem se i naprdla, že ho přeci nebudu chválit za to, že mu rostou vousy....pak jsem vyšli ven a já si uvědomila, že to vůbec není pravda, že dříve jsem tyhle pocity měla oprávněné, no možná...:) ale již tomu tak dlouho není, ale hlava mi to vnutila, slova to pronesly a uši se nestačily divit. Ego dostalo facku, Renda byl veřejně rehabilitován a ještě se tomu chcechtal. Chtěla jsem změnu, dosáhli jsme jí, ale já si jí nevšimla....
Co by se mohlo stát, kdybych se zase neposlechla? Zase nějaký bláznivý konflikt a nidko by nevěděl proč....