Vlna slovní
dlouho jsem přemýšlela, jakým způsobem mluvit, abych na sebe nevztahovala negaci. To jsou takové ty poučky typu když řeknete:“Peníze budou. Chtěla bych mít lepší vztah.“ apod. V různých knížkám jsem se dozvěděla, že to je chybně. Protože bych měla říkat, že peníze jsou (i když nejsou..) Že když něco budu chtít, tak to zůstane u toho chtění, protože to není dosti jednoznačné, že to skutečně chci....Že když budu říkat, nechci aby se mi něco stalo, tak se to určitě stane podle hesla: Čím více něco nechceš, tím spíše to dostaneš....
Pak jsem kolegovi odpověděla v duchu těchto pouček....A on mi povídá neuvěřitelnou větu:“Víš, to vlastně není vůbec podstatné, co říkáš, je podstatné, co při tom cítíš a jakou energii této myšlence dáš.“
Má pravdu. Slova, písmenka, jejich složení a poskládání, tak jak jdou za sebou, to vše si vymysleli lidé. Když budu z celého srdce přesvědčená, že se mi „něco“ nestane, tak se to nestane, protože moje víra není v tom, že vesmír nezná NE a proto se to STANE, ale moje víra je v tom, že vesmír nezná ani ANO. Zná jen energii, pocit, sílu mého tvoření. To je to, co způsobí jak se každá věc vyvine taková, jakou ji energeticky utvořím... (Jitka)
