Co nás ve škole neučili

Čtu úchvatnou knížku ZeMě, cesta blázna vnitřní svět Jaroslava Duška. Neuvěřitelně uvěřitelná knížka, kdy nečtete písmenka poskládaná do slov, ale vnímáte energii co se zkrývá za nima.

Jedna z úvah zní: Naučili jsme se lpět na majetku, na tom, mít víc než ostatní. Naší hlavní motivací je vlastnictví, něco "mít". A kde se to učíme? Už ve škole. První co učíme děti je sčítání. Jedna a jedna jsou dvě. Dvě je více než jedna. Dvě a dvě jsou čtyři. Čtyři a čtyři je osm, to je ještě víc... Kdybychom nebyli pokryteckou civilizací a učili své děti, že celek a jednota jsou naší matricí, učily by se děti jako první dělení. Mohly by se učit třeba: "Tohle je koláč, a když ho rozpůlím, mám dva kusy. Když udělám další dělení, mám čtyři, když další, mám osm kusů. Učily by se ty samé číslovky, ale jinak.Nebylo by toho víc, bylo by pořád stejně, ale získali bychom více dílků.A tím pádem, bychom porozuměli - TENTO SVĚT VZNIKÁM DĚLENÍM JEDNOTY. Ale my se učíme sčítat. Přidávat. Hromadit. Kupit. Nakupovat. Proč programujeme bytost na sčítání jako na hlavní matematický princip, přičemž dělení je bráno jako něco složitějšího, co chápou starší děti? Vždyť každé dítě pochopí, že když má nějaký celek, může ho rozpůlit.Jenže my malého člověka pomalinku programujeme do systému obchodu, hromadění, chamtivosti a dokonce tvrdíme, že je to přirozené.. (konec citace)

Vřele tuto knížku doporučuji...

(Jitka)