Z MĚ NA...
Bude nám zle jen tak dlouho, dokud se nerozhodneme pro změnu
Moc si vážím toho, když se mi tři sami spolu sejdeme… Jsou to setkání velice plodná a tímto Vám milé dámy děkuji...
Mnoho se napsalo vět o tom, jak „to co chci, dostanu, že štěstí, láska, spokojenost závisí jen na nás, že jen mi sami jsme schopni toto zapříčinit“. Ne, že bych tomu nevěřila… Dnes jsem byla například s maminou v Rakovníku a sjíždíme do míst, kde se velice špatně parkuje a máma mi povídá:“ Máš objednané místo na parkování?“ Tak jsem jí odpověděla, že ne, že mám objednáno:“Kdekoliv chci zaparkovat bude místo :)“ a taky zde se tato moje objednávka potvrdila. Jo a platí, i když jsem jako spolujezdec…
Ale abych se vrátila k našemu víkendu… Ani jsem netušila, jak je otázka bytí táty ještě nevyřešená. Ani nevím na co jsem byla nazlobená, jestli na to, že mě doktor, léčitel neřekli natvrdo pravdu, nebo na sebe, že jsem ji nechtěla slyšet, když jí jeden řekl zabalenou ve vatičce a ten druhý dělal, že tomu vlastně ani nerozumí a vše je v „rukou božích“ (tím myslím toho doktora...) Nebo jestli jsem byla v kontextu několika dnů, kdy jsem zjistila provázanost mezi doktory, lékárníky a farmaceutickými společnostmi nazlobená na systém jako takový…
Nicméně jsem si zase hezky poplakala. A však důležité pro mě je jen jedno…
Že okamžik rozhodnutí o tom, abych se přestala litovat, abych přestala plakat nad ztrátou milované osoby, abych přestala být smutná a byla zase „jen“ šťastná záleží na mě. Dokud JÁ nebudu chtít změnit tyto pocity, nebudu šťastná. Vždyť kdo se babrá v mojí bolestí? Manžel, matka, sestra, okolí? Ne, já sama ... A jen JÁ můžu přestat. A přesně mi to zapadlo do sebe.
Kolikrát jste slyšeli:“Za své štěstí si můžeš sama“ apod.? Dokud budete tolerovat, omlouvat partnerovu nevěru, hloupého šéfa, zlobivé děti, dokud neuděláte jakoukoliv změnu ve svém přístupu nebudete šťastní. Jen Vy můžete říct: A DOST, BUDE TO JINAK…
A co je to změna? Z MĚ NA... přejít na něco, někoho jiného :) (Jitka)