Můj tatínek říkal...pro hubu na hubu...Hamlet řekl na dotaz co čte....slova, slova, slova...Jedno přísloví praví...mlčeti zlato. Vyberte si.
Možná, až všichni zmlkneme a přestaneme vypouštět jedovatosti, abychom získali ten báječný pocit mít navrch, dospějeme k tomu, že uslyšíme myšlenky toho druhého, znovu získáme schopnost. telepatie. To bude malér pro ty užvaněné, že? Ale to je Utopie, k takové dokonalosti máme daleko, ale chvíli mlčet by šlo. A to znamená vypnout i mozek a mít v hlavě NIC. To je vám nádhera, když hlavou necválají myšlenky. Pak si můžete i na hlas popovídat s kamenem, nebo motyčkou, bublajícím hrncem. Jsou to vlídní posluchači a nikdy vás nepošlou....:o))
Svoboda slova
09.04.2012 20:00
No možná by se dalo říci svoboda mlčet. Ta je mnohem důležitější, než slovo jako takové. Když se podíváme co vlastně slovo je, tak přijdeme na to, že je to jen seskupení písmenek popisující nějaký předmět, událost, snaží se něco sdělit, o něčem vyprávět.
Každý může říkat co chce, jak chce, pro koho chce...Jen kolikrát někdo řekne pár slov, druhý se nazlobí, vysvětlí si je jinak a vznikne nedorozumění. Někdy dokonce člověk řekne něco, co není hezké úmyslně...Je i toto svoboda slova?
Poslední dobou se mi stává, že už už mám něco na jazyku, ale radši to spolknu, protože nějakým vzácným řízením mysli, vím, že by to bylo pochopeno jinak, a dostali bychom se do slovní války. Nechci bojovat, slovních bitev už proběhlo tolik, že někdo musí pochopit, že svoboda slova není až zas tak úchvatná věc (nemyslím tím pochopitelně, že je správné za slova zavírat, lidé musí vědět, že mohou svobodně říci svůj názor beze strachu, nebo pokud se někomu něco nelíbí, tak to říci, samozřejmě ve vší slušnosti a ohleduplnosti …)
Musí se nastolit svoboda mlčet. Dobrovolně odejít ze slovních bitev, kdy svobodu slova má úplně každý…,a že těch svobod je…
(Jitka)
Diskusní téma: Svoboda slova
Diskuzní téma . Svoboda slova
nesuchynka | 12.04.2012
Slovní souboje
Grahanka | 10.04.2012
Pěkná úvaha. Myslím, že svobodu mlčet si můžeme udělit hlavně my sami, stejně jako povolení účastnit se slovních soubojů. My sami jsme si smírčím soudcem i rádcem a taky vyzyvatelem. Řekla bych, že některé slovní souboje mohou být i docela občerstvující. Myslím Jitu takové ty jemně rýpavé a vtipné přestřelky, co rozproudí ospalou atmosféru a nikomu neublíží (umíme to ne? :O). Asi jde opravdu o to rozpoznat, jestli se do nějakého slovního souboje pustit, umět včas odejít a v případě, že jsem iniciátor nějaké té nepříjemné přestřelky, umět se třeba i omluvit (to je asi nejtěžší, protože, když už se pouštíme do slovního souboje, tak do toho jdeme se skálopevným přesvědčením, že máme pravdivější pravdu, než ten druhý :o)