O Pyšné princezně
Před půl rokem se mi zdál sen o jednom místě. Procházela jsem se v údolí, které bylo celé zelené a uprostřed stál dům. Byla jsem tam sama. Cítila jsem, že všichni jsou už někde jinde a já tu pořád bloudím. Vyšplhala jsem nahoru na kopec, ale nemohla jsem se dostat přes okraj ven. Pak jsem uviděla něčí ruku, která mi pomohla dostat se nahoru. Věděla jsem, že se na to místo musím jet podívat i v reálu. Pak jsem "náhodou" našla na jednom slevovém portálu pobyt v Českém Švýcarsku a proklikala fotografie...
Před týdem jsme se vrátili z Českého Švýcarska. Byli jsme na místech, která jsem znala jen z fotografií. Kromě návštěvy Pravčické brány, plavby soutěskami a návštěvy nádherné interaktivní expozice Domu Českého Švýcarska, jsme se vypravili na doporučení paní z informačního střediska, na to místo, které mi bylo povědomé...
Už týden od příjezdu se potýkám s urputným zánětem dutin. Křupe mi v uších, za krkem i v hlavě. Kromě smrkání příšerných věcí, cítím pekelný zápach. Ten zápach je po každém vysmrkání tak odporný, že už jsem z toho unavená a navztekaná.
Jíťa už tady, myslím, někde psala, že rády debatujeme, probíráme a sdílíme všechny svoje pocity a příhody. Tak jsem jí zavolala a popsala jsem všechny svoje potíže s otázkou, co by to mohlo být.
"Pýcha" vypadlo z ní.
"Cože?" na to já. Ale cítila jsem, že to je ono.
"No, to mě teď právě napadlo. Pýcha, nafrněnost, frňák, pád na nos..."
"Už dost, to se mi nelíbí, nebudu s tebou kamarádit..." chechtala jsem se do telefonu.
Když jsme dotelefonovaly, vzpomněla jsem si, že v tom starém rozbořeném mlýně, ke kterému se jde z velmi příkrého kopce po dřevěných stupínkách, se natáčela pohádka "O pyšné princezně". A mě napadalo spoustu dalších a dalších asociací a souvislostí...
Na dnešek se mi zdálo, že stojím na nádraží (tyhle sny mívám často). Na kolejích stály tři velké tmavě zelené rychlíky a chystaly se k odjezdu. Já se pořád nemohla rozhodnout, jestli pojedu nebo ne. Dokonce jsem už byla v autě s kamarádkou, která se nabídla, že mě sveze zpátky domů. Pak jsem se ale rozhodla, že pojedu. Rychlíky už byly pryč, ale přijel jeden malý motoráček a já nastoupila...
A tak mi držte palce, ať dojedu tam, kam mám :o).
Ps: Dneska už rýmu nemám a zápach taky necítím. Kromě uvědomování si a vypsání svých pocitů, jsem nasadila cibulovou a česnekovou kůru :o). Lidi, a to teprve byl ten správnej smrádek ... Hezký den. (Grahanka)
Fotogalerie: O Pyšné princezně
