Já. No, to je otázka. Jsem už tak zpitomělá, že už nevím, co říct, jak to říct, jak to pojmenovat .Neodvážím se říci přání, aby tam nebyla předložka -ne-, co když Vesmít to - ne- umaže a ono se to just stane? Kam se má duše poděje, když si neumím sednout a meditovat při hudbě s nějakou slabikou na rtech? Bavím se v duchu se svým Já, nebo je to Duše, nebo schýza? Co mám dělat s tím, že věci vidím a cítím jinak, než uznávaný guru? No. Když nemám pojmenování, tak tomu říkám NĚCO. Něco je něco, co nejde říct slovy, co se jen tuší a druhý to taky tuší a nedovede to říct slovy a najednou víme o čem to je. Třeba to, že se občas něco povede protože si to přejeme, je jen náhoda (náhody neexzistují), nebo jsou to první pokusy o telepatii. Naskýtá se otázka, je to dobré? Je to bezpečné? Je na toto lidstvo zralé? Zaplať pánbů, ještě ne. Tak se radujme, když se nám to občas povede a zacházejme s tím jen v dobrém. Následky by byly fatální.
Já
Co je Já? Je to to, když se dívám do zrcadla? Vidím moje Já nebo jen mě? Říká se, že oko je okno do duše, jenže tím oknem nic nevidím. Je duše Já? Co je to TO, co když píšu, slyším znít v hlavě? Jsou myšlenky Já? Když se chci podrbat na čele, svědí mě Já nebo tělo? Mám pocit, jako by moje tělo nebylo se mnou úplně spjato, jako by to byla jen schráka, která poslouchá, to co někdo chce. Může moje Já ovlivňovat více než jen tělo? Myslím že ano. Jeden malý ne první příklad.Byla jsem u doktora a doktorka mi říká:" Tak příští pátek na kontrolu" A já si tak vroucně v hlavě říkala:"Prosím, pátek ne, pátek ne, ve čtvrtek.." a doktorka zvedla hlavu a říká:"Tak příští týden ve čtvrtek se budu těšit.." Ovlivnilo jí moje Já? Chytla mojí vlnu a souhlasila s ní? Bylo to hezké...Ale nebylo to manipulativní? Nakolik může tedy moje Já ovlivnit chtění ostatních. A je to vůbec dobře?
(Jitka)
Diskusní téma: Já
Moje zkušenost
Grahanka | 06.04.2012
Stalo se mi něco podobného :o).
Na školení - lektor je odborník, ale dělá mu problém to, co ví převést, jak já říkám, do lidštiny. Část lidí kývala hlavou, že rozumí - nevím, do hlavy jsem jim neviděla - část lidí přiznala, že nerozumí. Jsme teď na začátku html a jelikož se v tom trochu pohybuji, rozuměla jsem tomu, co říkal poměrně dobře. V hlavě mi naskakovala ta správná slova a obraty, kterými jsem si jeho výklad srozumitelňovala. Pak najednou, při opakování, říká:"Nechtěl by někdo jít k flipchartu a zopakovat to nějak srozumitelně pro všechny?". Stojí přímo nade mnou, v ruce fiks a rozhlíží se pou učebně. A já sedim, jako pecka :O). Už už se mi chce odlepit zadek od židle a pak zas nic. Hlavou mi víří myšlenky, jak bych to tak asi nejlépe podala... Teprve v metru se ten vír zastaví a mě napadne úplně jednoduchý příklad, kterým by se ta látka dala lidsky vysvětlit. A zrovna teď, když píšu tyhle řádky, mi přichází informace - poučení :o). Kdybych si víc věřila a nebála se, že se ztrapním, možná by moje myšlenky našly správný směr v ten okamžik, kdy bylo potřeba a ne až v metru. No, přátelé, někdy stačí jenom překonat ostych a zvednout zadek ze židle...